Toto úterý 28. ledna jsme se s třídou vydali na školní výlet do Lidic, malé obce s tragickou historií, která se stala symbolem boje proti fašismu a připomínkou válečných hrůz. Byla to příležitost, jak se nejen dozvědět něco nového, ale také se zamyslet nad minulostí a jejími důsledky. 

Po příjezdu jsme se zastavili u pietního místa, kde jsme si vyslechli příběh o zničení obce nacisty a uctili památku obětí. Poté jsme navštívili muzeum, jehož expozice je plná fotografií, dokumentů a předmětů z doby tragédie. To na nás hluboce zapůsobilo. Nejvíc mě oslovil růžový sad, kde každá růže symbolizuje solidaritu lidí z celého světa. 

Výlet byl nejen poučný, ale také emotivní. Odnesli jsme si silný zážitek a uvědomění, jak důležité je nezapomínat na minulost.

Dne 28. ledna 2025 naše třída 7.A se školou ZŠ Cerhovice vyrazila na výlet do Lidic, abychom se dozvěděli více informací z naší historie a o tom, co se tam stalo.

Jako první jsme navštívili galerii, kde jsme hráli hru, ve které jsme se zároveň dozvěděli hodně informací o tom, jak se v té době žilo. Poté jsme šli na pietní území, kde jsme viděli sousoší lidických dětí, které nepřežily válku. Také jsme viděli společný hrob lidických mužů a Horákův statek, kde zbyly už jen základy. Naposled jsme se zašli podívat do muzea, kde byly vystavené jejich věci... například kostelní dveře a erb. Také tam bylo pouštěno hodně videí, kde byly sestříhány skutečné momenty z té doby. 

Výlet se mi hodně líbil, i když to, co se stalo, bylo hrozné.

Bylo 28. 1. 2025 a konal se výlet do Lidic se školou ZŠ Cerhovice třídy 7.A.

Výlet začínal v ranních hodinách, kdy jsme se všichni setkali před školou a poté nastoupili do autobusu a cca hodinu jeli do Lidic. Cestou s námi jeli i prvňáci, které jsme vysadili v Praze. 

Když jsme dojeli na místo, tak si Terka uvědomila, že zapomněla telefon v autobuse, a musela se vracet pro něj zpět. Pak už jsme se ale vydali k muzeu, kde se paní učitelka šla zeptat, kde bude začínat naše prohlídka. Řekli jí, že máme začít v galerii, a tak jsme se k ní vydali. Když jsme přišli, tak jsme si odložili věci na lavičky a šli jsme s průvodkyní Kamčou do místnosti, kde začínal program. Začínali jsme tím že nám řekla základní věci, abychom se seznámili s tématem a poté nás rozdělila do rodin, abychom se vcítili do té doby a osob, které jsme představovali. Já, Terka, Violka, Barča a paní učitelka Grebeníčková jsme byly rodina Doležalových a druhá skupina, kde byl Tomáš, Šimon, Nela, Niki, Niky a paní učitelka Hnízdilová, byla druhá rodina, která se jmenovala Ginzovi. 

Potom jsme si každá rodina měli udělat vlastní rodokmen a napsat informace ke své osobnosti. Následovaly další úkoly k tématu a paní průvodkyně nám začala číst úryvky příběhů, které ty děti zažívaly. Po programu v galerii jsme se přesunuli s Kamčou do jednoho z domů postavených pro Lidické obyvatele vrácené z války. Dům jsme si prošli a potom jsme se vrátili zpět před galerii a přišla za námi nová průvodkyně. S ní jsme se vydali k růžovému sadu. Růžový sad představuje místo klidu, míru, lásky a přátelství. Nachází se zde erby měst a vesnic, které byly vypáleny. Zajímavostí je, že pár z nich bylo vypálených ve stejný den jako Lidice, 10. června v různé roky. Po seznámení s tímto místem jsme zašli přímo na místo bývalých Lidic, kde stála také socha zavřažděných dětí při válce. Potom jsme se přesunuli zpět do muzea, kde jsme nejdříve šli do promítací místnosti na seznamovací video. Když skončilo video, tak jsme se přesunuli do zbytku muzea. V muzeu byly fotky, příběhy a promítací projektory s fotkami a videi z války a z vypálených Lidic. Byly zde fotografie zastřelených mužů, zabitých žen a fotky masového hrobu zastřelených mužů v Lidicích. V jednom koutu místnosti byly také nahrány dopisy dětí, které posílaly domů rodinám, aby jim poslali základní věci. Například lžičky, nože, hrníčky, oblečení, základní jídlo a klidně i kůrky chleba, co dávají králíkům. Při odchodu z muzea jsme si poslechli vzpomínání přeživších dětí a na závěr si mohli zakoupit nějaké suvenýry... magnetky, přívěšky a různé další věci. Pak jsme šli zpátky k autobusu a jeli vyzvednout prvňáčky a jeli zpět ke škole. Od školy už jsme jeli domů.